Je doba, kdy se hodně lidí rozčiluje, propadá depresi nebo má strach. Což není k ničemu dobré. Sama jsem prošla různými fázemi. 

Ale je to stále o nás, o našich životech. O tom co pochopíme, jak se vnitřně nastavíme, kam se budeme ubírat. Už je třeba OPRAVDU JEDNAT. A to v klidu, pokoře, důvěře a lásce. Vše je o tom, že se nebudeme dívat na to co je "venku", ale co je UVNITŘ.

CO TO ZNAMENÁ?

Ptát se:

Kde já osobně sám/sama sebe blokuji, zakazuji si, nařizuji si, jednám pod vlivem ega a ne srdce? Co je venku je i uvnitř, tedy současná situace tady v ČR (jinde jsou podmínky trochu jiné) je vzkaz právě a jen pro nás: haló, děláš to "špatně", zkus to jinak. Nejsme náhodou příliš svázaní -  musím/nesmím? Dejte si svobodu a začněte malými krůčky  - dovolte si "dovolenou" tj. např. dovolím si po obědě neumýt nádobí, ale sednu si na balkon a poslouchám ptáky - mám "dovolenou". Prožijte to vnitřně a uvidíte ten zázrak.

Mám se opravdu rád/a? Jsem jaká/ jsem, no a co..! Neporovnávejte se s nikým. Všichni tu máme své důležité místo (bez uklízeček by byl nepořádek...atd). 

Jednám se sebou s láskou a pochopením? Jednám tak i s ostatními? Neodsuzuji a neposuzuji sebe ani druhé? Netlačíte na sebe nebo na děti, být ještě lepší, štíhlejší, výkonnější...? V tom není smysl života. Ten je v lásce, harmonii a tvorbě. Tvořte něco, co vám dělá radost a pak to třeba rozdejte. 

Nelpět na věcech, situacích a lidech je velmi důležité. Jediná jistota života je ZMĚNA. PŘIJMĚTE TO. Udělejte z toho výhodu - radost ze změny. Malé děti se na nové zážitky těší, my už jsme pozapomněli. Udělejte něco nového teď, ne až se tohle všechno přežene, TEĎ!

Nezávidím ostatním, ale chápu, že každý jsme na Cestě někde jinde a to nese s sebou i jiné okolnosti života? Většina z nás se má velmi dobře, ale chce se mít stále líp (soused má to a to, tak to chci taky a ještě víc..)

Vím, že (vnitřní) hojnost je něco jiného než materiálno? Žijeme (v ČR) mezi 10% nejbohatších lidí na světě. Zbývajících 90% (což zní zvláštně, když je to vlastně většina) nemá ani takovou životní úroveň jako průměrný Čech. Važme si toho.

A ještě ke strachu - strach nás může potkat, ale je potřeba jím projít opět do Světla. Možná to zní vznešeně, ale znamená to pouze, že přijmeme realitu a v sobě se začneme zaměřovat opět na věci, co nám dělají radost. Ze začátku je to trochu cesta bahnem, krok a pád, ale čím méně vás strach ovládá, tím snadněji se vám žije. pak už ho budete vnímat jen jako pomocníka, který občas varuje před nebezpečím. 

Pokud máte pocit, že tomu stále nerozumíte nebo vám to v tuto chvíli připadá nemožné, zavolejte mi. Ráda to s vámi proberu osobně.

Planeta a život na ní se mění, a proto ani my nemůžeme stát na místě. 

S Láskou 

Michaela Vášová

tel. 776 693 002

 



 

2012-2014 © Doteky Michaela Vášová - design by 3wD